Větrné elektrárny musí splňovat předepsané hlukové limity, které jsou zkoumány v akustických studiích prováděných akreditovanými laboratořemi před zahájením výstavby. České hlukové normy patří mezi nejpřísnější v EU. Tyto normy stanovují maximální úroveň hluku 50 decibelů během dne a 40 decibelů v noci. Moderní větrné elektrárny tyto limity splňují již ve vzdálenosti 500 metrů.

V tomto případě nejde ani tak o mýtus, jako o otázku zvyku a subjektivního vkusu každého z nás. Je nasnadě odpovědět si na to, zdali je větrná elektrárna v krajině rušivějším prvkem než například sloupy vysokého napětí a televizní vysílače. Z průzkumu britské nezávislé agentury MORI mezi obyvateli v obcích vyšlo najevo, že se poškození rázu krajiny bálo 27 % obyvatel, ale po uvedení do provozu už se větrné farmy v krajině nelíbily pouze každému desátému obyvateli.

Podle dosavadních poznatků k výraznému poklesu cen nemovitostí v blízkosti větrných elektráren nedochází. Odhady tvrdí, že jejich počet v krajině poroste a s ním i postupné přijetí této šetrné technologie. Navíc obce získají do své obecní kasy z provozu větrné elektrárny stabilní příjem např. na její rozvoj, což hodnotu naopak zvýší.

Podle dostupných studií představují pro ptáky dlouhodobě největší úmrtnost prosklené části budov. Větrné elektrárny jsou pro ptáky viditelné. Případný střet s otáčející se lopatkou nemusí skončit tragicky, protože vzduchový polštář nebo vír kolem lopatky ptáka strhne, aniž by ho zranil. Přesto nelze střetům zcela zabránit, a proto je nezbytné projekty větrných elektráren stavět mimo hlavní migrační trasy a hnízdiště. Před povolením výstavby větrné elektrárny vždy probíhá podrobný ornitologický průzkum. Větrné elektrárny nepředstavují pro zvěř žádnou migrační či jinou bariéru.

Pokud by stála větrná elektrárna v bezprostřední blízkosti domu mezi anténou a vysílačem, mohl by být signál rušen. Elektrárny se ale takto blízko obydleným oblastem nestaví a riziko tím pádem nehrozí.

Stroboskopický efekt nastává, když rotující rotor střídá stín a světlo mezi sluncem a pozorovatelem. Tento jev může být nepříjemný zejména severně od větrné elektrárny (VTE), kde je slunce nejsilnější z jihu, a to do vzdálenosti přibližně 500 metrů od VTE. S rostoucí vzdáleností se rozdíl díky rozptylu světla postupně zmenšuje a efekt mizí. Během přípravy a schvalování projektu se tento vliv analyzuje a umístění elektráren se navrhuje tak, aby k efektu nedocházelo. Pokud by měl negativní dopad na obydlí, řídící systém VTE umožňuje automatické vypnutí elektrárny v relevantních časech (několik minut denně v některých měsících).

Elektrárna, která doslouží, bude na naše náklady kompletně rozebrána a pečlivě odvezena. Stále častěji se také provádí repowering – nahrazování starých turbín novými, technologicky vyspělejšími stroji. Tento postup nejenže zvyšuje efektivitu výroby energie, ale také významně přispívá k udržitelnosti celého systému.

Moderní větrné elektrárny jsou vybaveny automatickým systémem proti zamrznutí. Tento systém snižuje riziko námrazy tím, že lopatky rotoru zahřívá za relevantních klimatických podmínek, a to primárně zbytkovým teplem generátorů a transformátorů nebo v případě potřeby elektrickým topením. Pokud se námraza přesto vytvoří, elektrárna se zastaví a spustí se program zahřívání, který umožní po odmražení opětovné spuštění. Díky řídícímu systému VTE, který zaručuje zastavení elektrárny, nemůže od lopatek za provozu odlétávat námraza.